Jdi na obsah Jdi na menu
 


Perská kočka

Je to význámně plemeno kočky domácí. 

Perská kočka

Dlouhosrsté perské kočky jsou jedním z nejstarších známých plemen čistokrevných koček. Za její vlast je povážována Anglie.A zde docházelo k spáření obou plemen,protože obě měla dlouhou srst a hodila se k sobě.Nejstarší dochovaný záznam o dlouhosrsté kočce pochází z poloviny devatenáctého století.Kolem roku 1870 se se konečně dalo hovořit o seriózní chovatelské scéně,která se snažila uchovat a zlepšit neodolatelně roztomilý panenkovský obličejík.Zhruba v posledních 15 letech se vzhled perských koček ještě zvýraznil,když přišel do módy extrémní typ,kdy se výrazně zkrátila obličejová partie lebky.

Popis: Hlava je kulatá,s klenutým čelem,silnou bradou a krátkým nosem s výrazným stropem.Oči jsou velké,kulaté a mají mít otevřený výraz.Uši jsou malé.Srst je dlouhá a hedvábná a kolem krku tvoří bohatý límec.Délka a hustota srsti se liší v jednotlivých ročních obdobích.Ocas je krátký,silný a mohutně osrstěný.

Péče:Krásná srst vyžaduje každodenní péči,jinak hrozí nenapravitelné zplstnatění,kožní problémy jako ekzémy nebo alergie a nakonec radikální ostříhání.Během výměny srsti je náročnost na péči ještě zvýšená.Před výstavou je nutné kočku vykoupat.Pro základní péči je potřeba:hřeben se širokými zuby,hřeben s jemnými zuby,drátěný kartáč(ten se používá výlučně na náprsenku kočky),měkký zubní kartáček(obličej),vatové polštářky(oči),pudr(různá znečištění),kleštičky na drápky.Obličej perské kočky je třeba ošetřovat denně,protože zde se mohou usazovat oční sekrety a zbytky krmení,které brzy způsobí nepěkné zbarvení srsti.Při péči o oči se používá vlhký vatový polštářek,kterým se otírá obličej opatrně od kořene nosu dolů přes oko.I zbytky potravy kolem tlamičky a nečistoty okolo nosu se dají odstranit vlhkým vatovým polštářkem.Odborníci srst v obličeji mírně navlhčí a prsty nanesou bílý pudr.Nechají ho chvíli působit a pak vykartáčují zubním kartáčkem.Zbarvení zmizí zcela přirozeně.

Barvy srsti:

Bílá: je jedním z nejstarších zbarvení. Koťata se často rodí s jemnou barevnou skvrnou na hlavě, která v dospělosti zmizí. Bílé kotě musí mít alespoň jednoho z rodičů bílého.

Černá: patří také mezi základní barvy, které se vyskytovaly již u prvních perských koček na počátku chovu. Velmi žádoucí je stejnoměrné probarvení srsti od kořínků po konečky.

V červené: barvě je téměř nemožné dosáhnout jednotného odstínu bez žíhání. Je to způsobeno specifickými vlastnostmi genu, který způsobuje červené zbarvení.

V želvovinovém:zbarvení se prakticky vyskytují pouze kočky - samice. Jde o stejnoměrné promísení černých a červených chlupů.

Modré: Modrá je často považována za nejpůvodnější barvu.Kožich by měl být světlý,stejnoměrně modrošedý a bez přítomnosti jiné barvy nebo znaků.Oči mají být temně měděné nebo oranžové. 

Čokoládové: Čokoládová je jedna z nových barev.Kožich by měl být jednolitě vybarven v syté střední hnědi a oči by měly mít temně měděnou barvu. 
Krémové: Krémové kočky jsou pro svou krásnou barvu oblíbeny.Příliš teplá krémová barva je považována za vadu.Kožich by měl být stejnoměrně světle krémový a oči tmavě měděné. 
Lila: Lila je další varietou chovného programu.Kožich by měl být sytě narůžovělé barvy holubí šedi bez jakýchkoli znaků nebo světlejších či tmavších skvrn.Barva očí by měla být měděná. 

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 16016
Měsíc: 183
Den: 2