Kočičky

Je to význámně plemeno kočky domácí. 

Dlouhosrsté perské kočky jsou jedním z nejstarších známých plemen čistokrevných koček. Za její vlast je povážována Anglie.A zde docházelo k spáření obou plemen,protože obě měla dlouhou srst a hodila se k sobě.Nejstarší dochovaný záznam o dlouhosrsté kočce pochází z poloviny devatenáctého století.Kolem roku 1870 se se konečně dalo hovořit o seriózní chovatelské scéně,která se snažila uchovat a zlepšit neodolatelně roztomilý panenkovský obličejík.Zhruba v posledních 15 letech se vzhled perských koček ještě zvýraznil,když přišel do módy extrémní typ,kdy se výrazně zkrátila obličejová partie lebky.

Popis: Hlava je kulatá,s klenutým čelem,silnou bradou a krátkým nosem s výrazným stropem.Oči jsou velké,kulaté a mají mít otevřený výraz.Uši jsou malé.Srst je dlouhá a hedvábná a kolem krku tvoří bohatý límec.Délka a hustota srsti se liší v jednotlivých ročních obdobích.Ocas je krátký,silný a mohutně osrstěný.

Péče:Krásná srst vyžaduje každodenní péči,jinak hrozí nenapravitelné zplstnatění,kožní problémy jako ekzémy nebo alergie a nakonec radikální ostříhání.Během výměny srsti je náročnost na péči ještě zvýšená.Před výstavou je nutné kočku vykoupat.Pro základní péči je potřeba:hřeben se širokými zuby,hřeben s jemnými zuby,drátěný kartáč(ten se používá výlučně na náprsenku kočky),měkký zubní kartáček(obličej),vatové polštářky(oči),pudr(různá znečištění),kleštičky na drápky.Obličej perské kočky je třeba ošetřovat denně,protože zde se mohou usazovat oční sekrety a zbytky krmení,které brzy způsobí nepěkné zbarvení srsti.Při péči o oči se používá vlhký vatový polštářek,kterým se otírá obličej opatrně od kořene nosu dolů přes oko.I zbytky potravy kolem tlamičky a nečistoty okolo nosu se dají odstranit vlhkým vatovým polštářkem.Odborníci srst v obličeji mírně navlhčí a prsty nanesou bílý pudr.Nechají ho chvíli působit a pak vykartáčují zubním kartáčkem.Zbarvení zmizí zcela přirozeně.

Barvy srsti:

Bílá: je jedním z nejstarších zbarvení. Koťata se často rodí s jemnou barevnou skvrnou na hlavě, která v dospělosti zmizí. Bílé kotě musí mít alespoň jednoho z rodičů bílého.

Černá: patří také mezi základní barvy, které se vyskytovaly již u prvních perských koček na počátku chovu. Velmi žádoucí je stejnoměrné probarvení srsti od kořínků po konečky.

V červené: barvě je téměř nemožné dosáhnout jednotného odstínu bez žíhání. Je to způsobeno specifickými vlastnostmi genu, který způsobuje červené zbarvení.

V želvovinovém:zbarvení se prakticky vyskytují pouze kočky - samice. Jde o stejnoměrné promísení černých a červených chlupů.

Modré: Modrá je často považována za nejpůvodnější barvu.Kožich by měl být světlý,stejnoměrně modrošedý a bez přítomnosti jiné barvy nebo znaků.Oči mají být temně měděné nebo oranžové. 

Čokoládové: Čokoládová je jedna z nových barev.Kožich by měl být jednolitě vybarven v syté střední hnědi a oči by měly mít temně měděnou barvu. 
Krémové: Krémové kočky jsou pro svou krásnou barvu oblíbeny.Příliš teplá krémová barva je považována za vadu.Kožich by měl být stejnoměrně světle krémový a oči tmavě měděné. 
Lila: Lila je další varietou chovného programu.Kožich by měl být sytě narůžovělé barvy holubí šedi bez jakýchkoli znaků nebo světlejších či tmavších skvrn.Barva očí by měla být měděná.